První poštovní schránka se začala používat už v rakouské monarchii v roce 1817, kdy bylo nařízeno, že součástí každého poštovního úřadu musí být alespoň jedna. Od té doby platil poštovné adresát, takže pro pošty bylo výhodné umístit uvnitř poštovních úřadů a stanic dřevěné bedny, do kterých se mohly vhazovat dopisy. První poštovní schránka byla v barvách rakouské monarchie – černé a žluté.

Někteří návštěvníci pošty si na novinku špatně a jen pomalu zvykali, často nechápali, na co je bedna na poště určená. Proto ji používali jako odpadkový koš nebo jako bednu na ztráty a nálezy. Poštmistři v ní kromě dopisů nacházeli odpadky, ale i lístky do divadla, peníze, akcie, prstýnky, a dokonce i kamínky.

Později se poštovní schránky začaly věšet na zeď a opatřovat zámky. Brzy se měnily z dřevěných na kovové a postupně měnily i barvy…Československo mělo své modré schránky a od roku 1963 získaly barvu oranžovou, kterou mají dodnes.

A jak se vlastně poštovní schránky dostaly na zdi domů a k bytům?

Pošty, jako veřejné služby pro rozesílání a doručování zásilek měly své pošťáky, kteří dopisy a zprávy roznášeli. Jen málo lidí, zvlášť na vesnicích, umělo číst a psát a dopisů nechodilo mnoho. Jeden pošťák mohl mít na starosti celou vesnici. Všechny obyvatele znal, a když nebyli doma, jistě byli za chalupou, na poli, ve stodole, v hospodě…Každý znal každého a vždycky někdo věděl, kde je zrovna adresát.

S tím, jak rostla vzdělanost a mnohem víc lidí umělo číst a psát, chtěli mít kontakt se svými blízkými a přáteli. Poštu využívalo čím dál víc lidí, a zvlášť ve městech, už nebylo pro pošťáka tak snadné nalézt adresáta, a nemožné na něj třeba chvíli počkat. Navíc díky používání poštovních známek už nebyl potřebný osobní kontakt pošťáka s adresátem.

Proto si lidé začali pořizovat vlastní poštovní schránky, do kterých pošťáci začali házet dopisy. A tak to známe i dneska.

A co vy? Máte svoji poštovní schránku?